V lese mezi Bruntálem a Kunovem leží zapomenutý pomník zakladateli kunovského sanatoria. Čeho je připomínkou se můžeme dočíst v novinách Freudenthaler Zeitung z 19. února 1930:

Náhle zemřel primář Dr. Gustav Heinz

Obrovský smutek ve všech kruzích obyvatelstva města vyvolala v pondělí 17. tohoto měsíce zdrcující zpráva, že Dr. Gustav Heinz, primář slezského psychiatrického sanatoria v Opavě, byl nalezen v půl osmé ráno v lese Obora mrtev. Mrtvý ležel v lese zhruba půl hodiny cesty od myslivny Obora a půl hodiny od silnice Bruntál – Skrbovice, asi třicet kroků na východ od kilometrovníku 6. Z cesty přes strouhu k němu vedla pouze jedna stopa. Dr. Heinz ležel hlavou na své aktovce, levou ruku zasunutou mezi vrchními knoflíky kabátu, pravou v pravé kapse. Tak ho našel lesní dělník ze Skrbovic a pokládal ho za zmrzlého. V tomto smyslu podal i hlášení. Lékaři Dr. Viktor Ludwig z Bruntálu a Dr. Bendl, kteří prohlédli mrtvé tělo na místě, nezjistili nic, co by poukazovalo na násilnou smrt. Jako příčinu smrti stanovili zástavu srdce. Také při komisionální prohlídce, které se zúčastnil Dr. Göbl ze Široké Nivy, byla určena stejná příčina úmrtí. Protože se tělo našlo na území Skrbovic, převezlo se nejdříve tam a později do Opavy, kde bude ve čtvrtek 20. tohoto měsíce v půl čtvrté vyzvednuto v hřbitovní kapli a pochováno na hřbitově.

Dr. Gustav Heinz, syn majitele továrny na len a bratr bruntálského starosty Dr. Franze Heinze, se dožil pouhých 45 let. V Bruntále navštěvoval obecnou školu, v Opavě gymnázium a doktorát získal na vysoké škole ve Vídni. Mnoho let působil v zemském psychiatrickém sanatoriu v Opavě, naposled jako primář, a především mezi svými kolegy z oboru se těšil vynikající pověsti přesahující hranice země. S bratrem Adolfem Heinzem, majitelem nemovitostí, postavil v Kunově na vlastní vysoké náklady nejmoderněji zařízené veřejné sanatorium, které bylo otevřeno na podzim minulého roku a pod vedením svého zakladatele zažilo obrovský rozmach. Ten se totiž snažil tělem i duší širokým vrstvám obyvatelstva nabídnout příkladný léčebný ústav a zotavovnu, která by byla cenově dostupná. Ideální plán, který realizoval s ohromnou energií a velkým obětováním času a peněz. Jeho tvůrce musel bohužel příliš brzy zaplatit tuto naprostou oddanost svému dobročinnému projektu smrtí. Žádný div při tolika vyčerpávajících starostech a překážkách. Dr. Heinz se nikdy nešetřil. Až do konce minulého týdne ho tři dny poutala na lůžko angina. Ještě unavený a slabý odjel v neděli večer do Bruntálu, odkud chtěl, jak bývalo jeho zvykem, pěšky přes Oboru do Kunova. Pravděpodobně ho po cestě přemohla slabost. Aby ho náhodou na cestě nepřejeli, šel kousek stranou do lesa, kde si chtěl odpočinout, a zde dokonala neúprosná smrt dílo zkázy. Dr. Heinz po sobě zanechává v hlubokém smutku vdovu paní Paulu Heinz a děti Kurta a Liselothu. Gustav Heinz byl nadmíru laskavým, přátelským a vstřícným mužem, příznivcem všech německých a humánních snah, člen feriálního spolku německých vysokoškoláků „Studentia“, měl velký okruh přátel a známých. Jeho neočekávaná smrt všude přinesla zármutek a tragika jeho osudu vyvolala i doměnky, které však byly vyvráceny lékařskými posudky. Nechť je mu, který nemohl vidět své velké životní dílo v plném běhu, země lehká!

K tomu se dá jen dodat - nechť je rád, že nevidí současný stav svého velkého životního díla...

Smutný osud zakladatele "sanatorky"